V září nám bohužel počasí nepřálo  a páteční déšť zhatil naše  plány na návštěvu Radoňovic.  Tak jsme místo toho vyrazili zalézt na Branické skály, které máme taky rozumně v dosahu. Po prázdninách na začátku září byli všichni ještě myslí na táborech,  u moře či výletech,… atp.  Plán byl tedy jednoduchý – zlehka se  rozlézt a opětovně obnovit metodické základy „vtloukané do hlaviček“ v minulém školním roce. Někteří se bohužel kvůli školním povinnostem účastnit nemohli 🙁 Většina z nás jela vlakem a tramvají což bylo pro řidiče příjemné zpestření. Pro přivyknutí lezli první cestu jako druholezci,  další už klasicky v lanovem družstvu, kdy úloha lezce a jističe se pravidelně střídá.  Méně zkušení lezli jako druholezci. Vše se odehrávalo pod dohledem instruktorů oddílu (Jindra, Zeli, Vopičák).

Del mojich soukromých záznamů vylezli:

Pepa – Stmíváč 4+ TR, Stmíváč 4+RP, Tobogán 5 OS, Dlouháč 5- OS,  Anička 6 (první  délka na hranu TR, za hranou OS)

Tomáš – Stmíváč 4+ TR, Stmíváč 4+RP, Tobogán 5 OS, Dlouháč 5- OS

Anička – nemám zaznamenáno

Adéla – nemám zaznamenáno

Ada – Jen háky 4- TR, Dlouháč 5- TR, Anička 6 TR

Aja – Jen háky 4- TR

Martin – nemám zaznamenáno

Po lezeni jsme si vychutnali výbornou kopečkovou  zmrzlinu. Akce se vydařila a snad splnila svůj účel.

Fotky ke stažení zde.

Vopičák

Na začátku října bylo nádherné počasí. Díky tomu se nám podařilo uspořádat lezení  na „Slunečních plotnách“ u Radoňovic (blízko Hodkovic nad Mohelkou).  Jedná se o lezení po celkem tvrdém pískovci, všechny cesty jsou na písek příjemně odjištěny kruhy. Některé kruhy jsou ale vzhledem k výšce pro děti hůře dosažitelné než pro dospělého. Dospělí z relativně dobrého místa pro nohy obvykle dosáhne a v klidu cvakne, děti musí většinou maličko popolézt. Ze skupiny A se přihlásilo 6 dětí +  s námi vyrazli i dvě moje dcerky, které lezou jen občasně  a spíše na skalách. Dětí tedy bylo celkem osm kousků 🙂 a to byl počet tak akorát na nás dospěláky (Vopičák, Zelí, Kačka).

Po příchodu ke skalám bylo vidět, že mají děti z plotny a jištění trochu respekt. Přeci jenom na písku vlastně ještě na prvním/ostrém konci nelezli. Proto následovalo krátké info o materiálu, povídání na co si dát pozor, jak se uklidnit a další rady které máme z vlastních zkušeností. Aby si co nejvíce a hlavně v klidu zvykli lezli jsme první cestu v kombinaci s jištěním horním lanem, kdy děti si cestu nacvakali odspodu ale byli zároveň  jištěni záložním lanem na TR. Ti, kteří si věřili následně lezli cestu ve stylu RP alternativně další cesty OS či RP.

Se Zelím je musíme všechny moc pochválit. Všichni se snažili a jelikož jim to celkem pěkně šlo vylezli (alespoň podle mojich záznamů, které jsem v době oběda a před odjezdem zapisoval):

Pozn. ke zkratkám v tabulce:

TR – top rope (jištěn lanem shora, žádný další nácvik)

RP/2 – k prvnímu kruhu lezec jištěn lanem na TR. Po cvaknutí prvního kruhu  zablokování lana na TR v jistítku a dobírání horního lana pouze rukou s cca 0,5m průvěsem. Lezec dále leze a cvaká jako na prvním ostrém konci lana. Slouží pro nácvik přechodu mezi TR a RP

RP – klasicky vylezení na prvním odspodu v tahu s nacvakáním expresek. Cestu viděli od jiného lezce ze skupiny nebo ji jž jednou lezli na TR či RP/2

OS – onsight – klasicky vylezení na prvním odspodu v tahu s nacvakáním expresek. Mají jen ti co neviděli v dané cestě někoho před sebou lézt.

Veverka, Chaplin i Anička si několikrát vyzkoušeli lezení v lanovém družstvu vč. dobírání druholezce a následného slanění. Rovněž Aneta se nejprve učila a následně za dohledu vyzkoušela přípravu štandu do kruhu a následné dobírání druholezce s přípravou slanění. Slaňování dále procvičili všichni ostatní vyjma Áji.

Za dopavu části dětí děkujeme Janě.

Fotky z proběhlé akce k prohlídce a stažení zde

Mějte se krásně…….a příště pokud bude stále pěkné počasí vyrazíme ideálně opět na skály.

Za ohromnu snahu a příjemně prožitý den ve skalách děkuji instruktoři Vopičák a Zelí + pomocnice Kačka